Drobečková navigace

Úvod > Nebojte se architekta > Miniúvaha nad rekonstrukcí jednoho památkově chráněného objektu

Miniúvaha nad rekonstrukcí jednoho památkově chráněného objektu



Chci se krátce podělit s čerstvě nabytou zkušeností při rekonstrukci Národního pedagogického muzea. Když jsem procházel dokončenou budovou, kde všechno zářilo čistotou a novotou došlo mi, že v celém domě jsme neudělali nic jiného, než že jsme obrazně vymetli pavučiny, zalátali pár děr a bylo hotovo. No, trochu zjednodušuji, ale očistili jsme to skutečně historické od dobových nánosů různých přístavků dodatečných přepážek, nahradili jsme nevhodné dlažby za ruční keramiku, linolea za dubové fošny apod. A víc ten dům nepotřeboval. Vlastně jsme mu jen vraceli jeho původní tvář. Je to pro architekta málo? Myslím, že je to hodně, a vidím v tom i dávku pokory k tomu, co dokázali naši předchůdci. A přiznání, že nemusíme být za každou cenu ti nejchytřejší na celém světě.
Obvyklou reakcí na téma rekonstrukcí památkově chráněných objektů je: „Ájé, to bude zase něco s těmi památkáři!“ Mnohdy ano, ale… ruku na srdce, nemůžeme si za to kolikrát sami? Trendem současné architektury bývá "méně je více". Domnívám se, že právě u rekonstrukcí starých objektů to platí více než kde jinde.


Napište nám

Vámi zadané osobní údaje budeme zpracovávat my, a to pro možnost vám odpovědět. Bližší informace naleznete v zásadách zpracování osobních údajů.
Chráněno službou reCAPTCHA.